Na navsteve u Strycka Ho

Verte tomu, nebo ne, ale konecne jme se dobrali do Vietnamu. Uz jsme mysleli, ze se z Thajka nikdy nevykopem. To by byla ovsem kaardinalni chyba: Vietnam je uzasnej, jakkoliv lacine to zni.
Ale poporadku: Let byl otresnej, zadny prekvapeni. Spatne mi zacalo bejt uz v taxiku, pak se pridala klimatizace na letisti a mam naprosto bozi nachlazeni, kombinavany s nevolnosti. Pri zhruba 35 stuonych ve stinu, ach jo. Jestli teda nemam malarii, docela se na to cejtim :-) No nic, proste jsem k veceru dorazili k Vietnamske imigraci. Prvni drama: Nemame hotove dolary na zaplaceni viz, jenom karty a seky. To nam tady moc nepomuze - v zone nikoho nejsou bankomaty a Vietnamci nemaj masinky na karty. Urednice pasuje JEDNU osobu, ktera muze vymenit seky za hotove za pasovou kontrolu. Sice nekrestansky kurs, ale jsme stastny, ze nebudeme byvakovat na letisti jako Tom Hanks :-) Humorne je, ze ani imigrace nechce Dongy, ale dolary. (Zadnej div, jedna koruna je asi 1000 dongu, coz mi oproti ostatnim dost usnadnuje prepocitavani - poskrtam tri nuly a jsem doma)Vyplnujeme asi dest formularu, a to jsme meli uz viza predschvaleny z ambasady. Urednici jsou stastny, kdyz zjisti, ze jsem z Cech, ptaji se me na fotbal jestli jsem vdana.

Dostavame se ven a hledame autobus. Kourici ridic nas odmavne s tim, ze uz nikam nejede, protoze je pozde. Neni jeste sedm a jizdne 3500 a 75000 je pro nase studentske kapsy rozdil. Ale potkavame socialistickou realitu - kdyz nejede, nejede. Na letisti se nam stat nechce,tak nakonec volime taxik. Neuveritelne. V Saigonu je registrovanych pet milionu motorek. Nejsou tady semafory. Proud m otorkaru a par aut se riti ulicemi - bez zastaveni. Na krizovatce trosku zpomali a misi se dohromady. Natocili jsme nekolik videi, protoze to je neco, co jsme jinde nevideli. O fenomenu motorismu v jihovychodni Asii musim napsat zvlastni blog, je to neco podle ceho poznate regiony lip nez podle jidla. Nas taxikar zmackne nozicku malemu chlapeckovi na motorce vedle nas. Matka na nej gestikuluje, ale zadna konfrontace se nekona, kazdy pokracuje ve svem proudu dal. Jenom doufam, ze to ten chudacek nebude mit zlomeny.

Nasleduje dalsi skupinova trenice - Ric a Dalia set6ri na potapecsky kurs, takze chtej bydlet klidne v popelnici, ale hlavne levne. To same s jidlem. Nakonec bydlime za kilco na osobu v krasnym hotylku ve francouzkym kolonialnim stylu, i se snidani, internetem a vlastni koupelnou. Ric chtel sehnat neco pod pet dolaru za pokoj, ale ja nechci bydlet se svabama. K veceri nevime, jakou restauraci vybrat. Vsechny vypadaji lakave za tricet korun se kralovsky najite jakoukoliv svetovou kuchyni. V mezicase jsme zkusili vitnamskou, italskou a indickou a vsechny byly vynikajici.

S ceskou minulosti je mi trapne znit jako reklama na komunisty, ale nemuzu si pomoct. Srovnani Thajska a Vietnamu je tak kriklavy, ze se neda jenom tak prejit. Vietnam ma komunisticky rezim s trzni ekonomii a statem podporovanym podnikanim - podobne jako Cina (Nejak mi v tom chybi ten zakladni komunisticky prvek, ale asi mi neco unika). Thajsko ma vladu zhruba prirovnatelnou k Turecku - silna armada svrhava vlady, kdy korupce nebo neschopnost dosahne urciteho bodu, ale neda se mluvit o junte, protoze armada ma stoprocentni podporu lidu a vetsinu casu stoji v pozadi.
Vietnam je cistounky, civilizovany a lide jsou privetivi a napomocni. Ocividne maji turisty radi nejenom jako zdroj prijmu, ale jsou skutecne hrdi na svoji zemi a snazi se vsemozne zprostredkovat ten zazitek i navstevnikum. Jejich touha, aby se o Vietnamu vedelo jako o raji na zemi je dojemna a uzasna zaroven. Vietnamci taky mluvi anglicky o dost lepe nez Thajci.


Zatim jsou moje zazitky vicemene jako nesouvisla kolekce, ale aspon mar konkretnich veci, po vsi te propagande:
Vtipne bylo, kdyz se me na trhu prodavacky ptaly, jetli si muzou sahnout na moji kuzi - oni se snazi byt co nejbelejsi - asi chceme vsichni co nemuzeme mit :-)
Trhy jsou uzasne: drevene plachetnice, kuchynske noze ostre jako britva, hedvabi...nemohla jsem se odrthnout.
Cu chi tunely - system chodbicek pod zemi, kterymi Vitnamci bojovali proti Americanum - dostala jsem klaustrofobii a musela ven. Nepredstavitelne, ze tam lidi zili treba pet let a dostali se ven jenom v noci. Da se tam jenom plazit po kolenou, je tam horko a zadnej vzduch...
Delta Mekongu, obrovska a plodna - vsude rejze a zensky ve spicatejch kloboucich...

Doufam, ze jsem Vam udelala chute na priste - ja se ted taky musim najist. Za hodinu nam jede spaci autobus na sever, do Nha Trangu...Napisu driv nez zase za tejden, slibuju:-)