Volani dzungle!

Za svitani vyrazime na cestu. Na nohach zbrusu nove, zarucene prave Converse tenisky z bazaru opodal a vyzbrojena detskou cervenou plastenkou s Kachnickou, nebojim se niceho. Hvezdne nebe nade mnou a mravni zakon ve mne. Mame trekovat nekde v odlehlych krajinach, skoro na hranicich s Barmou. Sice nam uniknou obvykle turisticke pochoutky jako zeny s zirafimi krky, ale nechceme byt mainstream :-) Prvni atrakce na zacatek ma byt jizda na slonech dzungli. Kdyz vidim jak sedreny a unaveny ty zvirata jsou, tak me hryze svedomi, ale dostanou nas pres nejhorsi bahno a reku, ktery bysme asi jinak neprosli. Chvilema se docela potim, protoze sloni hrbet neni nejstabilnejsi misto k sezeni, ale vsechno dobre dopada, sesedame a vyrazime. Thajska dzungle je uchvatna. Kazdy dostavame od pruvodce bambusovou hul a vydavame se blativou cestickou vzhuru. Potim se jako nikdy v zivote. Mame 95% D.E.T. proti komarum, pali mi kuzi a v potuccich potu steka do oci. Ma vydrzet 12 hoodim, ale spotim ho kazdou hodinu. Dela se mi po nem oskliva cervena vyrazka. Kazdy si neseme nekolik litru vody, ale jsou rychle pryc. Stoupame do kopce nekolik hodin, pak kupujeme vodu v prilehle vesnici, stoupame dal. Po ceste sbirame avokada rovnou ze stromu, trhame banany z palem, priroda je uchvatna. Protoze je obdobi destu, je vsechno mokre a blative, coz cini trek ponekud narocnym, ale zato vsechno kvete a vzduch je plny slozitych vuni. Vidime tarantuli, zastavujeme domorodeho lovce, ktery nam hrde ukazuje jako ulovek obrovskou jesterku. Nas pruvodce od nej kupuje uloveneho medvidka myvala. Bude k veceri.
Se setmenim dorazime do tabora. Socialni zarizeni se sklada ze suchych zachodku, kohoutku na destovou vodu z nadrze a misky. Na dzungli docela luxus. Polevame se vodou z misky a smyvame ze sebe nejhorsi spinu, bahno a pot. Spat budeme v bambusove chatrci s uchvatnym vyhledem do udoli a na okolni hory. K veceri mame peceneho medvidka a jednoduche kari. Medvidek mi moc nejede, chutna po spine a nedela cest svemu jmenu. Pruvodce nam vysvetluje, ze medvidci netvori sliny a proto si potravu musi namacet. Odtud jejich jmeno.
Odpadame kolem devate hodiny vecerni. Podari se mi spat jako kamen, prestoze je kolem me vsude dzungle a spim na tvrde zemi. S impregnovanou bavlnenou dekou pode mnou a moskytierou nade mnou se citim bezpecne.
Po snidani jdeme dal. Druhy den je jeste krasnejsi nez prvni. Potkavame asi tri obrovske vodopady, rozkvetla priroda. Mijime nekolik staveni v srdci dzungle, obehnana ostnatym dratem a vybavena tak, ze jsou hodna krale. Premyslim, jestli patri mistni narkomafii.
Pozde odpoledne jsme u cile. Poslednich deset kilometru bysme meli sjet po rece na raftu. Rikam si, ze rafting me nemuze rozhazet, prestoze reka je trosku rozvodnena po desti. Jedeme v jednom raftu, zkuseneho pruvodce nam dela zhuleny Thajec, ktery neumi ani slovo anglicky a porad se usmiva. Bohuzel se zahy ukazuje, ze krome anglictiny neovlada ani umeni ridit raft. Prekerni situace. Prvni dvoje pereje jsme projeli celkem bez problemu. Chlapik nam signalizuje, ze ted se blizi nebezpeci. "Skvely, tak s tim asi neco delej, ponor padlo do vody a aspon kormidluj", myslim si. Chlapik vypada, ze ma starosti, prestal se usmivat, ale porad sedi a padlo ma z vody, takze se raft riti nekontrolovane s proudem. Kdyz vidim hraz kamenu s jedinou mezerou, vim ze to neni dobry. Nemirime totiz do ty mezery. Na kameny narazime plnou silou. Ja uz jsem byla zaklekla na dne raftu a drzela jsem se lana vsi silou takze se mi povedlo v raftu zustat, ale Henk a Kristina to stesti nemeli. Jak se raft naklonil, tak je to smetlo do vody a odneslo s proudem. V tu chvili si myslim, ze vidim Henkanazivu naposledy. Vidim, jak ho to omyla mezi kameny a narazi, pak ho v perejich ztracim z dohledu uplne. Kristina se jeste chvilku drzi Juliana za ruku, na moment si myslim, ze pujdou oba pod vodu, ale pak ji proud odtrhne a zmizi taky. Asi pul minuty nevidim ani jednoho z nich a mezi kompletni paralyzou sokem se snazime dostat raft z nejhorsiho, protoze je nam jasny, ze jinak se vyklopime taky. Ctyri ve vode nejsou lepsi nez dva ve vode, i kdyz bysme tak nejak vyrovnali situaci nasich partneru. Konecne vidim Henka, drzi se jednoho kamene a snazi se neodplavat. Po Kristine ani stopa. Nakonec vidim zpod raftu vyplouvat cervenou helmu. Je to Kristina a vypada bezvedome, celou dobu byla pod raftem a nemohla se dostat na vzduch. Zda se, ze se probrala a plave. Podarilo se ji dostat na druhy breh a chytit se tam kamene.
Zachranna operace pak uz probiha hladce. Vyzvedavame oba trosecniky a nejak se nam podari dostat se do cile. Oba jsou odreny a plny modrin, maj vyron v kotniku a koleni a spolykali spoustu ricni vody, ale jinak jsou snad v poradku.
Henk provede na obou mensi polni operaci se svoji plne vybavenou lekarnickou a vypada, ze ho to i docela bavi. Vymekne az pozdejc v aute. Kristina place celou dobu, az ji nacpu jednu ze svejch tabletek na uklidneni, co mam na cestu letadlem. Vecer do nich nalijem pul lahve mistni whisky, abysme zabili bacily, vyloupime mistni lekarnou a vubec se snazime zahladit stopy. Odnesli to oba osklivym prujmem, ale jinak snad beze stop. Nicmene se nezdaj byt ve stavu cestovat Kambodzou za polnich podminek, kdy mame v planu bejt na ceste dva dny a dve noci beze spanku. Zvazujeme zmenu planu.
Dam Vam vedet. Ted mam hlad. Kachna