Lazo Plazo

Cesta do Nha Trang byla zazitek. Pred odjezdem autobusu jsme sedeli par hodin s baglama v kavarne: do hotelu uz jsme nesmelia nechteli jsme se vlacet se zatezi v horku. A v kavarne jsem se zamilovala. Do Ca Phe Sua Da. Je silny a sladky a je to kafe, pro pripad, ze by nekoho napadlo, ze jsem vymenila Henka:-) Vietnamci pijou kaficko s kondenzovanym mlickem a s ledem a je to nebe na zemi. Mlicka neni potreba moc, protoze je sladoucky a tak kafe zustane silny. Kombinace neodolatelna.
Nakonec jsme se nalodili na spaci autobus. Nikdy predtim jsem neco takovyho nevidela. Je to bus s normalnima palandama, fetky zastrcite do supliku, kterej je zaroven podhlavnik cestujiciho pred vama. Sikovny zarizeni, normalni autobusy jsou na noc mucidlo a pojedeme dvanact hodin. Ne, ze by to bylo tak daleko, ale stav silnic je neuteseny, misty vlastne zadny, protoze silnice chybi (ale ne moc casto :-) Byla bych se i vyspala, ale Vietnamsky tatik vedle me chrapal tak vydatne, ze z toho nebylo nic.
Se svitanim dorazime do letoviska. Vypada to spis jako stredomori nez jako Asie, sama italska tratorie. Ostatni nam zabookovali pokoj v hotelu a la socik padesata leta. Vzpomela jsem si na vsechny skoly v prirode. Po tom, co Henk z pokoje vyhnal osameleho svaba, jsme se nastehovali. Nastesti clovek v Nha Trang v hotelu moc casu nestravi. V meste samotnem toho moc k videni neni, ale chteli jsme si konecne uzit tech par dnu plazovy dovoleny, co jsme si slibili. Vyplnilo se: plaz bila a krasna, more modre, jidlo dobre, atmosfera lazenska. Na ctyri dny tak akorat. Ostatni si delali potapecsky kurs, ale Kacence na to nezbyly prostredky ani odvaha :-)
Nejlepsi zazitek byly restaurace. Nechteli jsme jist po italsku, protoze nejsme mekkousi, tak jsme vzdycky vecer zaparkovali v nejzivejsi hospudce, kterou jsme nasli v okolnich ulickach. Smestnali jsme se na pidi plastikovy zidlicky na chodniku a zacala zabava. Menu bylo jenom ve Vitnamstine, tak jsme zavreli oci, na neco ukayali a cekali, co pristane na stole. Ric byl dovaznejsi, chodil od stolu ke stolu, dival se po talirich a pak ukazal na to, co chce. Kazdopadne se vsichni, vcetne obsluhy docela pobavili. Jidlo bylo vynikajici. Vsechny odpadky se autenticky hazej pod stul a kdyz se hosti zvednou, obsluha je smete do strouhy.
At zije zivotni prostredi!
Prece jenom ale plaz neni na dlouho, tak nas zase ceka nocni autobus, tentokrat do Hoi An, abysme zase nacerpali neco stredoveke krasy....

Tak se nezadarilo....

Je mi to fakt lito, ale blogovani z Vietnamu bylo totalni fiasko....Henk si zarlive strezil svoji hracku, tak uz jsem se na net nedostala:-) Tak hrozny to ve skutecnosti nebylo, ale Vietnam byl pohlcujici a porad jsem se presunovali, takze na psani nezbyl cas ani sila.
Ted uz jsem zase v Evrope, tak doufam, ze to dohonim a popisu dodatecne nase stace, protoze to stalo za to.
Zejtra me zase ceka strategicky presun doAnglie na predani kousku papiru, ktery znamena asi tolik, ze jsem vydrzela rok studovat. I snaha se ceni :-) Ale budu mit slusivou komzi a kloboucek, ve kterym vypada kazdej jako blbecek, hec :-) Povesim sem nejaky fotky, abyste se taky pobavili. A pak uz hura domu!
Jestli si chcete v mezicase pocist v Henkove blogu tak odkaz je http://vs-strenggeheim.blogspot.com/, na rozdil ode me neni takovej lenoch a taky je technicky vybavenejsi, takze je to i s fotkama :-) Bohuzel v Helmutstine.
Cast fotek je i na http://www.flickr.com/photos/strenggeheim/
Udelam, az se vratim asi nejakou poradnou prehlidku fotek s thajskym jidlem a Ca Phe Sua Da (Vietnamsky kafe s ledem a kondenzovanym mlickem), tak uz si bruste chutovy bunky!
Vase kachna