Musim se priznat, ze posledni dny v Bangkoku jsme vzali pomerne zlehka. Nemela jsem nejak nervy na to se prodirat davama lidi, kteri me vidi jenom jako chodici bakomat, tak jsme vychazeli ven jen z nutnosti nebo po setmeni :-)
Nicmene se odehralo nekolik humornych meziher, z nichz stoji za zmineni hlavne jedna. Pote co jsem si dala k veceri polevku tak ostrou, ze mi malem uletela hlava, jsem to musela spachnout dvema kousky mistniho piva. Vzhledem k horku a k tomu, ze pres den se jist neda, takze jsem byla docela vyhladla, mi piti dost stouplo do hlavy a vydali jsme se prozkoumat nocni Bangkok. Odvazila jsem se i do nitra temnych kramku, ktere vas dovedou pasazi do pochybne zadni ulicky. Tak jsme nejakou dobu bloumali, az jsme zakotvili v baru a dali si oba koktejl vrazedne ruzove barvy. Upijeli jsme a pozorovali okolojdouci.
V Bangkoku je spousta Izraelcu, ktery se sem jezdi dat dohromady po trilete vojenske sluzbe. Hendrik zavistive pozoroval jejich oholene hlavy a dumal nad tim, jak to musi byt v lete pohodlne. Je treba podotknout, ze tahle myslenka by mu ve strizlivem stavu neprisla na mysl ze dvou duvodu: 1) Jeho babicka miluje jeho kudrnky a vydedila by ho, kdyby se nechal ostrihat. 2) Nemecko ma na armadni ucesy negativni historickou reminiscenci a kazdej, kdo chodi na kratoucko je bud za nacka nebo za fanatika.
Nicmene po dalsi ruzove sklenicce jsme zapadli do holicstvi na rohu, ktere bylo otevrene, prestoze bylo po pulnoci. Ja jsem si nechala v mezicase udelat Thajskou masaz (ciste utrpeni, jen tak pro informaci :-). Myslim, ze holicka nemela rada Nemce. V kazdem pripade to Henkovi docela slusi, ale vypada jako jeden z Vudcovych Chlapcu. Blondatej, vyholenej po stranach a nahore ma delsi sesulku :-) Snazim se ho utesit, ale moc se mi to nedari, chodi kolem a skuci...
Nas ukol dalsi den je prosty: obstarat listky na nocni vlak na sever pro nas dva a Juliana s Kristinou, kteri se k nam maji pridat nazitri. Jsme obezretni. Koupit listky na vlak neni jen tak. Vyzaduje to tvrdou konspiraci a neustupnost. (V praxi do znamena, ze se musite dostat na nadrazi a koupit si listky primo u okynka, od cehoz se vas vsichni snazi odradit a inkasovat do vas penizky za listky, ktery vam mozna obstaraji, mozna ne, ale rozhodne ne na vlak, ktery jste chteli). Protoze nadrazi je na druhe strane osmimilionoveho mesta, najimame si taxi, tvrde predem smlouvame o cenu a pak se potime pres hodinu v hustem provozu. Ridic nas chce vzit nekam jinam. Porad se nas pta, proc chceme na nadrazi. "Proste chceme na nadrazi." "Chteli listek do Chiang Mai, pritel? Muzu obstarat, dobra cena, blizko." "Ne, my proste jenom chceme na nadrazi." "Proc, kde jedes?" "Proste nas prosim jenom dovezte na nadrazi." Konecne dorazime na misto. Podobne scenka se opakuje petkrat na tech nekolika metrech, ktere vedou do nadrazni haly. Odolavame. Konecne se nechavame nachytat nekym s prukazkou Thai Railways. Pozde zjistujeme, ze nas zase zavedli do postranni ulicky, kde se nam snazi neco prodat. Probijime si cestu zpatky.
Odted jsem vsechno hladce. U okenka nam krasna Thajka s modryma ocima (fakt rada bych vedela jestli mela cocky, ale netroufla jsem si se zeptat :-) perfektni anglictinou vysvetli kdy ktery vlak jede, jak dlouho to trva a kolik to stoji. Obstarava nam ctyri mista vedle sebe ve spacim vagonu a dokonce se usmiva. (Vyloudit usmev se mi jeste u nikoho z Ceskych Drah nepodarilo). S pocitem vitezu se potime zpatky pres mesto. Mise splnena.
Pristi rano vyzvedavame Juliana a Kristinu, prenechavame jim nasi postel, aby se trochu vyspali. Jejich cesta trvala jeste dyl nez nase, meli mezipristani na Sri Lance na asi 12 hodin.
Vecer balime a vyrazime na nadrazi. Pripomina mi nas Hlavak, vcetne urovne toalet :-)
Vlak vypada prastare, je to Diesel, tak okamzite zamoruje celou halu. Ve vagonu jsou po obou stranach lehatka nahore, sklopna sedadla dole. Pruvodci povleka postele se zrucnosti nemocnicni sestry. Noc je rusna, protoze vlak na kolejich nadskakuje tak, ze ocenuju sit, ktera me drzi na hornim lehatku. Snazim se nemyslet na to, co vsechno se v posteli muze schovavat. Konecne je rano. V deset hodin dorazime do Chiang Mai. Hostel je jako oaza: krasnej a cistouckej, pani domaci se o nas stara jako o deti a zarizuje nam skolu vareni a pruvodce na trek o hodne levneji, nez jsou ceny agentur. Chiang Mai se mi zatim libi vic nez Bangkok: Chramy sice nejsou tak oslnujici, ale je tu hodne cisteji a min dusno :-)
Zejtra brzo rano vyrazime na trek do dzugle, tak se zase ozvu za par dni. Lovu zdar! Vase Kachna
No comments:
Post a Comment