Bangkok

Tak uz jsme tu.
Navsteva Nemecka probehla bez vetsich dramat. Maminka ani babicka me nesnedly a vypada to, ze jsem docela v oblibe. Evropa me docela zasahla: videt reklamy jako doma, stejny jidlo, zacalo se mi moc stejskat po Cechach. A tak jsem si na chvili prala, abych misto cesty do Asie jenom prekrocila hranice a byla doma. Dala bych si studeny pivecko nekde na zahradce, k tomu nakladanej hermelin a pozorovala cvrkot...No, uz budu doma, slaby dva mesice a je to.
Ale misto toho jsem sebrala odvahu a svuj batuzek a vydali jsme se na na letiste. Cesta probehla s mezipristanim v Mnichove bez zadrhele. V duchu hesla chudeho studenta na cestach ("Ber vsechno, co se nabizi, nikdy nevis, kdy se to muze hodit") jsme sbalili nabidnutou cervenou cestovni deku z letadla a takto vyzbrojeni jsme se vydali dobit Bangkok.
Jenze Bangkok dobil nas. Uz klimatizovana letistni hala mela atmosferu dzungle. Kdyz jsme vysli ven, podivat se po autobusu, uplne nas to porazilo. Tekutej vzduch se prece neda dejchat...V ten moment jsem zapremejlela o tom, jestli se da nizkonakladova letenka prebookovat na okamzitou cestu zpatky. Ale po chvili si plice zvykly a zacaly vice mene plavat. Je ted ze me asi obojzivelnik. Vycerpani dusnem jsme rezignovali na hledani autobusu a vydali jsme se k oficialnimu stanovisti taxiku. Za to, ze nas taxikar krasne obral ( za jizdu z letiste jsme zaplatili asi tolik jako za noc v hotelu pro dva :-) jsme si uzili okruzni jizdu po meste, protoze udaje probehl prevrat a pulka mesta je zavrena...(V novinach ale nic nebylo, divny, co?:-)
Hostel je ale uplne pohodovej: bezpecnej, cistej, i kdyz na hranici spartanskyho ubytovani. Klimatizace ma bohuzel jenom dve polohy: "Severni pol" a "Dzungle." Ale potom, co jsme dorazili, nam bylo vsechno jedno. Sprcha, postel a rychle dospat to, co v letadle neslo. Mirne obluzeni jsme se probudili odpoledne kvuli hladu.
Jidlo je na Bagkoku to nejlepsi. Jeste jsme si netroufli na poulicni stanky, protoze rady okoli ("Ani zuby si necisti vodou z kohoutku") nas kapku vystrasily, ale jsme proockovani proti vsemu a trocha "rychleho kroku" me nezabije, tak do toho asi brzo pujdu. Hedrik se zatim tvari vic nez zdrzenlive, ale myslim, ze to krasny ovoce ho zlomi...Vcera jsme zaparkovali v maly hospudce otevreny do ulice, pozorovali jsme kolemjdouci a bezvadne se nadlabli. Thajsky smazeny nudle chutnaj asi tak o tisic procent lip nez jejich cinska varianta a Yum Tum polivka me uplne dostala...Jenom diky tomu, ze kvuli horku nemuzu porad jist, se odsud asi nevratim jako uplna koule.
Kapku se nam prevratil spaci rezim, takze jsme dneska rano zaspali do jedenacti.
Hnedka na dvore je britska kavarna, tak jsme zastavili na snidani. Tradicne thajska by sice byla ostra nudlova polivka, ale na to jeste nemam zaludek. Tak jsem skoncila na slanine a pecenejch fazolich s vajickem, skoro jako kdybych ani neodjela z Norwiche.
Na ceste ke chramu, coz byly ani ne dva kilometry, se nas pokusilo obrat asi deset lidi. Thajci pracujou jako neuveritelne dobre organizovana mafie: Jeden se k Vam priblizi, rekne, ze je student (nebo turisticka policie atp.) a ze pamatka kam mirite je dneska zavrena, protoze sestra krale umrela a je pohreb (nebo nejaka podobna blbost). Ale nicmene, ze pamatky na druhy strane mesta jsou dneska zadarmo a ze vam muze doporucit uzasnej tuk-tuk, kterej vas tam doveze skoro za nic. Tuk tuk vas pak doveze ne k pamatce, ale do obchodu se sperkama, nebo jinejma padelkma, kde do vas hucej tak dlouho, dokud neco nekoupite.
Nejdesnejsi zazitek jsem mela v parku. Vsude tisice spinavejch holubu, Hendrik z nich ma hruzu, tak prchal napred. Priblizil se ke mne chlapik, kterej vypadal, ze uz nejakou dobu brazdi ulice, a do ruky mi vmacknul sacek kukurice pro holuby. Povidam mu, ze to nechci, ale on, ze jsem "beautiful" a ze je to "for free". Rychle jsem hodila tu kukurici po holubech, abych se jich zbavila, protoze po mne uz sli. Chlapik povida, ze chce zaplatit. Lehce zmatena namitam, ze kukurice prece byla zadarmo. To uz me zmackli tri chlapici, ze chtej zaplatit. Uz sem zacinala panikarit, protoze jsem u sebe nic nemela, kdyz me Hendrik vykoupil.
Po tomhle zazitku se mi docela trasly kolena, tak jsme zapadli do musea, abysme se dozvedeli neco o thajsky historii a kulture. Exposice byla neuveritelne dobre udelana a interaktivni. Jedinej hacek byl, ze si ve vsech videoklipech delali legraci z belochu:-) Asi opravnene, kdyz jsem videla, jak se tu nektery turisti chovaj...
Z musea jsme prebehli do "zavrenyho" chramu, kterej mel normalne otevreno. Byl to celej komplex. Dominantni chram, se zlatou sochou leziciho Buddhy dlouhou okolo triceti peti metru, byl uplne neuveritelnej. Thajci jsou mistri mosaiky a fresek, uz se tesim az si sem do kavarny pritahnu kabel a prehraju nejaky fotky na blog.
Ted uz je tu pomalu zas na veceri a dostavam vlci hlad, tak zase vyrazim do ulic za potravou...
Ahoj brzo...Kachna